Krevní pouto

Linda zdědí starý domov důchodců a doufá, že najde nový smysl života a útočiště pro obyvatele, kteří ji začnou brzy považovat za naději. Zpočátku jsou to jen podivné drobnosti — tiché šepoty na chodbách, nenápadné zmizení osobních věcí a neklid mezi zaměstnanci — ale atmosféra se postupně houstne a místo se zdá být samo o sobě nemocné.

Děj se soustředí na Lindinu snahu odhalit pravdu o minulosti domu, která je zahalena tajemstvím a tabu. Jak pátrání postupuje, odhalují se stopy po rituálech a dávných prohřešcích, z nichž pramení něco temného a nevyslovitelného; hranice mezi realitou a představami se stírá a hrozba nabývá hmatatelných rozměrů.

Konfrontace s tímto zlem testuje Lindinu odhodlanost i morální kompas — musí se rozhodnout, zda stáhne roletu před hrůzami minulosti, nebo je čelem zasáhne, i když to bude bolet a stát někoho nevinného. Film buduje napětí pomalu, spoléhá na dusivou atmosféru a nepříjemné náznaky, které dlouho nenechají diváka v klidu.

Výsledkem je pomalu gradující horor, který nehýří efekty, ale spoléhá na klaustrofobický prostor domova a lidské slabosti jako hlavní zdroje hrůzy. Příběh zanechává pocit neklidu a otazníků, přičemž divák zůstává svědkem boje jediné ženy proti síle, jež se zdá být starší než samotné zdi domu.