Sorop

Když se sourozenci vracejí domů za umírajícím strýcem, očekávají smutek a rozloučení. Místo toho narazí na cosi, co smrt odmítá přijmout — strýcův dech se zdá křehký, ale jeho přítomnost záhadně přetrvává, a dům se začne chovat jinak: nevysvětlitelné zvuky, pohybující se stíny a předměty, které mění své místo. Mezi sourozenci se prohlubuje napětí, vyplouvají na povrch staré rodinné křivdy a hranice mezi realitou a něčím nadpřirozeným se pomalu rozplývá.

Sorop (2024) kombinuje psychologický horor s intimním rodinným dramatem a pomalu odhaluje, že zdroj odporu vůči smrti může být stejně lidský jako nadpřirozený — zakořeněný v tajemstvích, lžích a pocitech viny. Film vytváří dusivou atmosféru plnou náhlých záblesků strachu a tichého, hrůzostrašného očekávání, které drží diváka v napětí až do chladivě vyostřeného závěru.