When the Wind Blows

Stárnoucí britský pár se snaží připravit na blížící se jaderný útok podle vládních letáků a pokynů, které jim slibují bezpečí a pořádek. Ve své zahradě budují kryt, shromažďují zásoby a s dětskou vírou v postupy, které si pamatují z druhé světové války, se spoléhají na známé rituály: čaj, normální stolování a přátelské rozhovory se sousedy. Jejich klidná každodennost a obyčejné gesty kontrastují s vážností hrozby, kterou si neumějí plně představit.

Film používá animace a jemný humor, aby odhalil tragikomii situace — nezapomenutelné momenty laskavosti a úsměvné nedorozumění stojí vedle postupného rozkladu iluzí a zdraví. Nedostatečné informace a naivní důvěra v byrokratické instrukce se ukážou jako nedostatečné proti nekontrolovatelné síle moderní války. Postavy se snaží zachovat důstojnost a naději, přitom jsou pomalu pohlcovány následky události, které přesahují jejich zkušenosti i představy.

Příběh působí jako silné protijádrové a protibyrokratické varování i citlivý portrét lidské zranitelnosti. Kombinace osobního pohledu starší generace s krutou realitou technologického násilí vytváří dojemnou a znepokojivou meditaci o paměti, důvěře a selhání institucí. Film zůstává dojímavým komentářem k tomu, jak se mění povaha války, zatímco staré vzpomínky a rituály zůstávají neměnné.