Leandro Firmino

Cidade de Deus je nejstarší a nejnebezpečnější slum Ria de Janeira. Buscapé se zde narodil, aby žil, místo toho je však zavlečen do světa, v němž se jeho nejlepší kamarádi místo s hračkami baví s nabitými pistolemi. Snaží se zoufale zůstat stranou děsivého násilí, které zachvacuje jeho přátele a mění je v mladistvé zločince zabíjející se navzájem kvůli obchodu s kokainem, z nenávisti i z pouhého rozmaru. Před Buscapéovýma očima se chudá čtvrť v průběhu tří dekád – od 60. do 80. let – proměňuje v dýmající bojiště, na kterém si ozbrojené gangy s šokující lhostejností vyřizují své účty za bílého dne. Buscapé vidí umírat nevinné i ty, které obdivoval a miloval. Jedinou jistotu ve světě každodenního krvavého násilí pro něj začne představovat fotoaparát, kterým začíná dokumentovat městskou džungli kolem sebe. Začíná chápat, že přežít může jen útěkem do normálního světa - za hranice čtvrti, kterou má rád jako svůj domov, ale kterou nenávidí jako hrob nevinnosti, naděje a lásky.

Jak je všem známo, na Noemovu archu mohl pouze jeden sameček a jedna samička každého druhu. Ale co když se o této tajné události dozvědí dva myšáci a ani jeden z nich se nehodlá vzdát svého místa? Vini a Tito jsou nerozluční parťáci, hudebníci do nepohody, kteří nemají v plánu se utopit. S pomocí důvtipného švába a velkého množství štěstí se snad nesmělému básníkovi Vinimu a okouzlujícímu kytaristovi Titovi podaří na Archu dostat a společně se prosadit mezi zvířátky všech velikostí a tvarů. Dokáží tito dva koumáci svou hudbou zlepšit náladu na lodi, na níž musí všichni společně přežít čtyřicet dní a čtyřicet nocí?