Jean-Luc Godard

"Osobnost poněkud odlišná od Wellese, Buňuela, Bergmana, Claira. Oproti jejich dlouhé tvorbě má za sebou teprve sedm let režijní práce, na rozdíl od nich nemá vyhlídky stát se klasikem sedmého umění. Jeho filmy poznamenává spontánní, živelné hledání nových možností, zkoušení nosnosti výrazových prostředků, neukončenost tvaru, kvas myšlenky, určitá nekázeň, což všechno se špatně slučuje s požadavky, jež bývají zpravidla kladeny na zralá, mistrovská díla." (Ljubomír Oliva)

Francouzský širokoúhlý film průbojného režiséra Francoise Truffauta Nikdo mne nemá rád (původní název Čtyřista ran), je jedním z charakteristických děl tzv. nové vlny francouzské kinematografie. Ukazuje bludný životní kruh třináctiletého pařížského chlapce. Truffaut používá na mnoha místech autobiografické metody a snad právě jí nabylo jeho dílo tak pronikavé sály a působivosti.

Camille (B. Bardot) je žena známého filmaře Paula (M. Piccoli), který je znám jako velice nekompromisní člověk. Diky vysokým nabídkám na honorář však začíná pracovat na filmech, ze které by se dříve styděl. A spolu se stoupající kariérou ztrácí Paul respekt své dosud milující ženy.(

Slavný film Vardové s takřka absolutní chronologickou přesností (charakterizuje ho rovnováha mezi fiktivním a reálným časem) zachycuje dvě hodiny ze života mladé pařížské šansoniérky, která se obává, že má rakovinu. Každý krok, dělící ji od chvíle, kdy se má v nemocnici dozvědět výsledek vyšetření, je tápáním ze životní osamělosti a úzkosti. Poutem, které si náhodně najde, je voják Antoine, se kterým se setkává v parku. I on je jakýmsi odsouzencem večer se vrací k jednotce do Alžíru, která je v bojovém nasazení. Možná proto, že je první, který s ní hovoří o všem a o ničem, i o věcech vážných s přízvukem opravdovosti v hlase, věnuje mu svou důvěru a dá mu nahlédnut do svého nitra. Všechny dějové fragmenty jsou přesně odpozorované, mezititulky zaznamenávají plynutí času a vytvářejí odstup od událostí. Jemnými filmovými prostředky se režisérce podařilo stmelit střízlivý dokumentární způsob vyprávění a subjektivnost pohledu, uměleckou stylizaci dosahuje metodou "cinéma-vérité".

Francouzský režisér Jean-Luc Godard je i pro Českou televizi otevřenou kapitolou. Znovu se vracíme k tomuto velkému tvůrci třemi filmy, které doposud nebyly vysílány: Banda pro sebe, Zachraň si, kdo můžeš (život) a Pěstuj si pravačku. Ten, kdo si nedávno pustil Bertolucciho Snílky, uvidí tedy slavnou citovanou scénu: běh Louvrem v "originále". Louis Aragon o tomto filmu řekl: "Nikdo nedokáže vykreslit lépe řád zmatku než Godard. Zmatek našeho světa je jeho látkou, tam, kde končí velká města zářící neónem, v předměstských čtvrtích či v zastrčených dvorcích, to, co nikdy nikdo nevidí očima umění, zborcené trámy, rezaté mašiny, odpadky, plechovky od konzerv, ocelové dráty, brlohy našeho života, bez kterých bychom nemohli žít, jenže to vždycky nějak zařídíme, abychom je neviděli. A z toho všeho a také z vraždy jakoby náhodou udělá krásu."

Nana (Anna Karinová) je krásná dvacetiletá Pařížanka, která záměrně opustí svého manžela i malého synka, aby se mohla stát herečkou. S tím málem, co si jako prodavačka vydělá, se však nemůže pustit do uskutečnění svého snu, a proto se rozhodne získat peníze prostitucí. Brzy se jí ujme pasák Raoul, který ji naučí všechny triky, bez nichž se v tomhle byznysu neobejde. Po čase se Nana zamiluje do mladého umělce a pokusí se s prostitucí skoncovat. Raoul však nehodlá pustit jednu ze svých nejlukrativnějších komodit z ruky...

"Osobnost poněkud odlišná od Wellese, Buňuela, Bergmana, Claira. Oproti jejich dlouhé tvorbě má za sebou teprve sedm let režijní práce, na rozdíl od nich nemá vyhlídky stát se klasikem sedmého umění. Jeho filmy poznamenává spontánní, živelné hledání nových možností, zkoušení nosnosti výrazových prostředků, neukončenost tvaru, kvas myšlenky, určitá nekázeň, což všechno se špatně slučuje s požadavky, jež bývají zpravidla kladeny na zralá, mistrovská díla." (Ljubomír Oliva)

Příklon k existencialismu, pocitová platforma 60. let, hledání východisek - to jsou zdroje, z kterých vyvěrá příběh Ferdinanda, který přišel o práci a v bezútěšné situaci s pocitem zbytečnosti nachází útěchu ve vztahu k Marianne. Tento motiv je zakomponovaný do gangsterského podhoubí. Ferdinand se celou dobu domnívá, že Marianne je sestrou gangstera; rozčarování z poznání, že je jeho milenkou, zaplatí oba životem. Godardova svoboda vyjadřování vytváří osobitý styl díla, v kterém se slučuje subjektivizující proud s cinema-vérité a ústí do podoby pestré koláže. Svérázný, nekonvenční Belmondo využívá prostor na improvizaci, jeho projev osciluje mezi něžnými, humornými a vážnými polohami. Film je variací na známá godardovské témata: lásku, která přináší smrt, hledání svobody, problém jazyka a komunikace, romantickou představu o možnosti návratu k přírodě a deziluzi ze zklamání. O lhostejnosti, pocitu marnosti a cynismu moderní doby.

Camille (B. Bardot) je žena známého filmaře Paula (M. Piccoli), který je znám jako velice nekompromisní člověk. Diky vysokým nabídkám na honorář však začíná pracovat na filmech, ze které by se dříve styděl. A spolu se stoupající kariérou ztrácí Paul respekt své dosud milující ženy.(

Tajný agent Lemmy Caution přijíždí do města Alphaville a vydává se za reportéra. Alphaville je národ řízený počítačem Alpha 60. Ve městě mohou existovat pouze jedinci prokazující logické jednání. Agent se například setká s mužem, jehož manželka byla odsouzena k smrti za nelogické jednání. Ve městě jsou také zakázána abstraktní slova. A obyvatelé města se nesmějí ptát proč. Lemmy Caution je pověřen misí zničit toto město a zároveň se pokusí zachránit Natašu - dceru profesora von Brauna. Godard sám se v 70. letech odstěhoval mimo město, protože ho začal nenávidět. V tomto filmu myslí konkrétně na Paříž, když chce ukázat, jak tato metropole ztrácí své kouzlo a přitažlivost i pro filmaře. Do hlavních rolí obsadil své oblíbené herce - Eddie Constantine (Lemmy Caution) a Anna Karina (Nataša).

Francouzský režisér Jean-Luc Godard je i pro Českou televizi otevřenou kapitolou. Znovu se vracíme k tomuto velkému tvůrci třemi filmy, které doposud nebyly vysílány: Banda pro sebe, Zachraň si, kdo můžeš (život) a Pěstuj si pravačku. Ten, kdo si nedávno pustil Bertolucciho Snílky, uvidí tedy slavnou citovanou scénu: běh Louvrem v "originále". Louis Aragon o tomto filmu řekl: "Nikdo nedokáže vykreslit lépe řád zmatku než Godard. Zmatek našeho světa je jeho látkou, tam, kde končí velká města zářící neónem, v předměstských čtvrtích či v zastrčených dvorcích, to, co nikdy nikdo nevidí očima umění, zborcené trámy, rezaté mašiny, odpadky, plechovky od konzerv, ocelové dráty, brlohy našeho života, bez kterých bychom nemohli žít, jenže to vždycky nějak zařídíme, abychom je neviděli. A z toho všeho a také z vraždy jakoby náhodou udělá krásu."

Nana (Anna Karinová) je krásná dvacetiletá Pařížanka, která záměrně opustí svého manžela i malého synka, aby se mohla stát herečkou. S tím málem, co si jako prodavačka vydělá, se však nemůže pustit do uskutečnění svého snu, a proto se rozhodne získat peníze prostitucí. Brzy se jí ujme pasák Raoul, který ji naučí všechny triky, bez nichž se v tomhle byznysu neobejde. Po čase se Nana zamiluje do mladého umělce a pokusí se s prostitucí skoncovat. Raoul však nehodlá pustit jednu ze svých nejlukrativnějších komodit z ruky...

Paříž, rok 1960. Mladá exotická tanečnice Angela (Anna Karina) chce mít dítě. Ale jejímu příteli Emilovi (Jean-Claude Brialy) se to nějak nezdá. Je tu však ještě Alfred (Jean-Paul Belmondo). Svět pomalu zapomíná na válku, Francie začíná prosperovat, studená válka mladé nezajímá, ti řeší svoje problémy..