양도현

Sériový vrah nemilosrdně pronásleduje hluchou ženu v ulicích Jižní Koreje poté, co se stane svědkem jeho brutálního činu.

Největší komerční hit tohoto roku a z hlediska divácké návštěvnosti desátý nejúspěšnější film v dějinách jihokorejské kinematografie navazuje na tradici tzv. mandžuských westernů. Tato v zahraničí neznámá a v Koreji zapomenutá kategorie označuje snímky zasazené do prostředí Mandžuska ve třicátých letech dvacátého století, které tematicky odpovídaly americkým westernům. Režisér Kim Ji-un již ve svých předchozích filmech, jako Rány pod pás, A Tale of Two Sisters či A Bittersweet Life (poslední dva byly uvedeny na prvním ročníku Filmasie), chytře mixoval žánry, případně konfrontoval různé stylové polohy tematicky spjatých subžánrů. Tentokrát v akčním dobrodružném spektáklu spojuje inspiraci legendárním eposem Hodný, zlý a ošklivý Sergia Leoneho s dravou nevázaností klukovsky idealizovaných mandžuských westernů a vyprávěcí strukturou současných blockbusterů.

Druhá Tazza podstatně lepší té předchozí. Opět s hlavním hrdinou vputujeme do světa hazardu karetního hraní v Koreji. Herecky mi to, ale přišlo slabší, herci a hlavně herečky se mi líbily víc v předchozím filmu. Jinak tohle má náboj, má to spád, vše co předchozímu chybělo. Nakonec tomu v mých očích ublížila ta až šíleně překroucená zvratovost, kdy už to enbylo ani vtipné, ani dobré. Těžko brát, že by pak mohlo dojít k tou grande finále, moc účelové, chyběla tomu přirozenost. Každopádně hry tentokrát vypadaly mnohem chytlavěji, dobře natočené. Přesto některé věci ve filmu jsou na klasické WTF... Výprava byla taky více svéraznější, odvážnější a celkově více nemislosrdnější a brutalnější. Rozřezávání ruky mezi prsty se jen tak nevidí, nedobrovolné odebíraní orgánu to už je častější.