Frankie Pain

Amélie žije v pařížské čtvrti Montmartre, která je světem sama pro sebe. Je číšnicí v místním bistru, nakupuje u místního zelináře, zdraví sousedy jako na malém městě. V jejím životě se nikdy neudálo nic zvláštního, až na matčinu kuriózní smrt, nad níž Améliin tatínek stále truchlí. Amélie by asi zůstala smířená se svým osamělým údělem, kdyby jednoho dne neobjevila ve svém bytě ukrytý poklad v podobě staré krabice s památkami na dětství někdejšího nájemníka. Nejenže se Amélie rozhodne po letech doručit krabici jejímu majiteli, ale dospěje současně k poznání, že může pomáhat zlepšit a napravovat okolní svět. Když pak jednoho dne objeví člověka sbírajícího u nádražních fotoautomatů zahozené podobenky cizích lidí, Amélie se zamiluje. Trvá to ale ještě nějaký čas, než se seznámí s Ninem a než mu dovolí rozšifrovat její tajemné zprávy.

První světová válka se blíží ke svému závěru, ale největší bitva mladé francouzské dívky má teprve začít. Mathilda dostala vyrozumění, že její snoubenec Manech je jedním z pěti zraněných vojáků, kteří se kvůli armádní mašinérii nacházejí mezi francouzskými a německými liniemi a je vysoce pravděpodobné, že je mrtev. Mathilda však nechce přijmout skutečnost, že by svého milého již nikdy nespatřila a proto se vydává na nebezpečnou pouť, na níž chce zjistit jeho úděl. Jsouc blíže a blíže cíli, sílí v ní vědomí o jeho posledních dnech, hodinách a minutách. Přesto se však nenechává odradit. Kdyby byl její snoubenec mrtev, určitě by to vnitřně cítila. S pevnou vírou, neumdlévající nadějí a neoblomnou tvrdohlavostí se Mathilda blíží k závěru svého pátrání. Její odhodlání působí tak silně, že jsou jí mnozí ochotni pomoci. Čím blíže je poznání osudu oněch pěti nešťastníků, tím hlouběji si uvědomuje hrůzy války a nezhojitelné rány na těle i duši těch, jichž se dotkla.

Dobrodružné fantasy, které jde napříč více žánry (sci-fi, pohádka, drama, komedie nebo dokonce horor), si zakládá hlavně na vizuálním stylu, který je specialitou tohoto režisérského dua. Hlavním rysem filmu je ponuré středověké město navozující depresivní atmosféru a bizarní scény a postavy. Vše se točí kolem šíleného Kranka, který trpí neschopností snít, a proto využívá malých dětí, aby z nich nasával jejich fantazii. Jeho uměle vytvořený „rodinný“ kruh dále tvoří trpasličí žena, migrénou trpící mozek v akváriu a šest naklonovaných stvořitelů-narkoleptiků (Dominique Pinon). Bizarnost nechybí ani dalším postavám, např. Chobotnici (siamské dvojče) nebo sektě kyklopů s extrémně citlivým sluchem.

Muzafar a Feruz jsou dva pasáci ovcí z Taboulistanu, malé zemičky ve střední Asii, o které nikdy nikdo neslyšel. Aby se o ní konečně svět dozvěděl, rozhodne se ji syn prezidenta kapičku zpropagovat a povolá tyto dva dobráky na jejich životní misi: zničit eiffelovku! Aby dosáhli svého, musí se prodrat tím nejnepřátelštějším územím, jaké si vůbec dokážete představit: Francií! Zemí plnou nenávisti, korsických nacionalistů, až moc horlivých policistů, podvodných taxikářů, nepříjemných číšníků a otrávených zaměstnanců. Naštěstí se seznámí s Marianne, mladou pěknou reportérkou, která je má za ubohé nelegální přistěhovalce a snaží se jim ukázat druhou stránku Francie, pohostinnou, krásnou zemi plnou milých lidí, kde je tak jednoduché žít.

Jacques Mesrine, největší francouzský gangster všech dob, byl ve své vlasti známější než jakákoliv celebrita. Jeho avantýry byly neskutečně lehkomyslné, neuvěřitelně drzé a jeho úmysly absolutně nepředvídatelné. Na každou novou „fušku“ se pomocí plastických operací a nejrůznějších masek měnil k nepoznání, a proto byl přezdíván „mužem tisíce tváří“. Národ ho uctíval, ženy ho zbožňovaly a pro stát byl nepřítelem číslo jedna...