Sami Frey

Slavný film Vardové s takřka absolutní chronologickou přesností (charakterizuje ho rovnováha mezi fiktivním a reálným časem) zachycuje dvě hodiny ze života mladé pařížské šansoniérky, která se obává, že má rakovinu. Každý krok, dělící ji od chvíle, kdy se má v nemocnici dozvědět výsledek vyšetření, je tápáním ze životní osamělosti a úzkosti. Poutem, které si náhodně najde, je voják Antoine, se kterým se setkává v parku. I on je jakýmsi odsouzencem večer se vrací k jednotce do Alžíru, která je v bojovém nasazení. Možná proto, že je první, který s ní hovoří o všem a o ničem, i o věcech vážných s přízvukem opravdovosti v hlase, věnuje mu svou důvěru a dá mu nahlédnut do svého nitra. Všechny dějové fragmenty jsou přesně odpozorované, mezititulky zaznamenávají plynutí času a vytvářejí odstup od událostí. Jemnými filmovými prostředky se režisérce podařilo stmelit střízlivý dokumentární způsob vyprávění a subjektivnost pohledu, uměleckou stylizaci dosahuje metodou "cinéma-vérité".

Tajemně krásná a sexuální vyzývavá Catherine (THERESA RUSSELL) má ráda osamělých milionářů a ještě raději jejich peníze. Nejprve si některého vyhlédne, svede ho a zanedlouho po šťastném sňatku ho otráví jedem, který nezanechává stopy. Dědictví jí pak spadne do klína! Počet záhadně zemřelých milionářských manželů v zemi podezřele stoupá, což neunikne pozornosti policii. Šikovná federální vyšetřovatelka Alex Barnesová (DEBRA WINGER) odhalí, že za tajemnými jmény vdov Marielle, Margaret nebo Renée se skrývá jedna jediná osoba. Catherine, žena mnoha tváří a jmen, je stále na svobodě a loví na svou další oběť. Policistka Alex ještě netuší, že sama se ocitla v smrtelně nebezpečném pavoučím objetí Černé vdovy!

Francouzský režisér Jean-Luc Godard je i pro Českou televizi otevřenou kapitolou. Znovu se vracíme k tomuto velkému tvůrci třemi filmy, které doposud nebyly vysílány: Banda pro sebe, Zachraň si, kdo můžeš (život) a Pěstuj si pravačku. Ten, kdo si nedávno pustil Bertolucciho Snílky, uvidí tedy slavnou citovanou scénu: běh Louvrem v "originále". Louis Aragon o tomto filmu řekl: "Nikdo nedokáže vykreslit lépe řád zmatku než Godard. Zmatek našeho světa je jeho látkou, tam, kde končí velká města zářící neónem, v předměstských čtvrtích či v zastrčených dvorcích, to, co nikdy nikdo nevidí očima umění, zborcené trámy, rezaté mašiny, odpadky, plechovky od konzerv, ocelové dráty, brlohy našeho života, bez kterých bychom nemohli žít, jenže to vždycky nějak zařídíme, abychom je neviděli. A z toho všeho a také z vraždy jakoby náhodou udělá krásu."