François Truffaut

François Truffaut

Born:6. února 1932

Place of Birth:Paris, France

Died:21. října 1984

Known For:Directing

Biography

François Truffaut, narozený 6. února 1932 v Paříži, byl vizionářským filmovým kritikem a filmařem, jehož dopad na francouzskou novou vlnu a globální kinematografii je nesmírná. S kariérou trvající více než 25 let, Truffaut zanechal kromě režiséra nesmazatelnou značku v oboru jako scenárista, producent a herec. Jeho inovativní přístup k vyprávění a filmovým technikám nadále inspiruje generace filmařů po celém světě.

Truffaut, zakládající postava francouzské nové vlny spolu s jeho současným, Jean-Luc Godard, přinesla do kina novou perspektivu, která zpochybnila tradiční konvence a připravila cestu pro novou éru filmování. Jeho filmy byly charakterizovány jejich emocionální hloubkou, zobrazením je nuance postavy a horlivým pocitem realismu, který rezonoval s publikem i kritiky. Truffautova díla zachytila ​​podstatu lidských vztahů a emocí s upřímností, která zůstává nadčasová.

Během své kariéry Truffaut spolupracoval s některými z nejtalentovanějších herců a členů posádky v oboru a vytvořil soubor práce, která je stejně rozmanitá jako to ovlivňující. Jeho filmy prozkoumaly širokou škálu témat, od lásky a ztráty po dětství a dospívání, vše naplněné jeho výrazným stylem a uměleckou vizí. Truffautova vyprávění vyprávění a schopnost vyvolávat skutečné emoce z jeho publika ho oddělilo jako pravého mistra svého řemesla.

Mezi jeho současníky se Truffautův vliv rozšířil daleko za hranice Francie a utvářel filmovou krajinu v globálním měřítku. Filmaři jako Steven Spielberg, Quentin Tarantino a Martin Scorsese citovali Truffauta jako hlavní inspiraci ve své vlastní práci, což svědčí o jeho trvalém dědictví a pokračující relevanci v tomto odvětví. Jeho inovativní techniky a narativní přístupy jsou i nadále studovány a emulovány aspirujícími filmaři po celém světě.

Příspěvky Truffautu do kina nebyly omezeny na jeho režijní práci; Jeho dopad jako filmový kritik a obhájce umělecké formy byl stejně významný. Jeho spisy o kině pomohly utvářet kritický diskurs obklopující film a zvýšili jeho status legitimní formy uměleckého vyjádření. Truffautova vášeň pro médium byla patrná ve všem, co udělal, od svých prvních dnů jako kritik pro Cahiers du Cinéma až po jeho pozdější úspěchy jako filmař a průmyslový svítidlo.

Navzdory svému předčasnému průchodu 21. října 1984 Truffautovo dědictví vydrží skrze jeho nadčasové filmy a nespočet filmařů, které inspiroval. Jeho dílo se i nadále slaví pro jeho umělecké zásluhy, emoční hloubku a hluboký dopad na vývoj kina. François Truffaut zůstává v pantheonu historie filmu uctívanou postavou, jeho vlivu přesahující generace a hranice, aby zanechala nesmazatelnou značku na umělecké formě, kterou tak miloval.

Images

François Truffaut
François Truffaut
François Truffaut
François Truffaut

Filmografie

Herectví

Blízká setkání třetího druhu

Blízká setkání třetího druhu

Claude Lacombe

1977

Blízká setkání je ufologický termín, přičemž třetí stupeň znamená setkání člověka s tvory z vesmíru tváří v tvář. V oscarovém snímku Stevena Spielberga, vyhodnoceném jako nejlepší film na téma mimozemšťané a jejich návštěva planety Země, zažije Roy Neary podivnou situaci s neznámým kosmickým plavidlem a zoufale hledá vysvětlení události, již byl svědkem. Setkává se se svobodnou matkou Jullian, která věří, že jejího syna unesli mimozemšťané. Mezitím se mezinárodní skupina vědců v čele s francouzským expertem Claudem Lacombem snaží navázat s mimozemšťany kontakt.
Nikdo mě nemá rád

Nikdo mě nemá rád

Man in Funfair (uncredited)

1959

Francouzský širokoúhlý film průbojného režiséra Francoise Truffauta Nikdo mne nemá rád (původní název Čtyřista ran), je jedním z charakteristických děl tzv. nové vlny francouzské kinematografie. Ukazuje bludný životní kruh třináctiletého pařížského chlapce. Truffaut používá na mnoha místech autobiografické metody a snad právě jí nabylo jeho dílo tak pronikavé sály a působivosti.
Americká noc

Americká noc

Directeur Ferrand

1973

Americká noc (1972), film ve filmu a film o filmu, je Truffautovým vyznáním lásky k vlastnímu řemeslu. S lehkou ironií s příslovečným francouzským šarmem jsou tu vykresleny poněkud spletité vztahy mezi herci se štábem, evokovány příhody z filmařského zákulisí, postižena vzrušující atmosféra natáčení, posedlost lidí, propadlých kouzlu celuloidového pásku. Truffaut nepopírá, že raději než hotové filmy má proces jejich vzniku, vytváření umělého světa. Ukázal jsem natáčení v poněkud luxusnějších podmínkách než v jakých obvykle pracuji (mimo 451° Fahrenheita, který vznikl v londýnském studiu). Většinou natáčím v reálu, tady jsem ukázal práci ve studiu, chtěl jsem udělat kompromis mezi Evropou a Amerikou a jestliže to Američanům připadá jako skromné natáčení, tak pro Francouze je tomu naopak.
L'Histoire d'Adèle H.

L'Histoire d'Adèle H.

Officer (uncredited)

1975

Produkce

U konce s dechem

U konce s dechem

Story

1960

"Osobnost poněkud odlišná od Wellese, Buňuela, Bergmana, Claira. Oproti jejich dlouhé tvorbě má za sebou teprve sedm let režijní práce, na rozdíl od nich nemá vyhlídky stát se klasikem sedmého umění. Jeho filmy poznamenává spontánní, živelné hledání nových možností, zkoušení nosnosti výrazových prostředků, neukončenost tvaru, kvas myšlenky, určitá nekázeň, což všechno se špatně slučuje s požadavky, jež bývají zpravidla kladeny na zralá, mistrovská díla." (Ljubomír Oliva)
Nebe nad Berlínem

Nebe nad Berlínem

In Memory Of

1987

Nebe nad Berlínem je německý dramatický film režiséra Wima Wenderse z roku 1987. Děj filmu se odehrává v Berlíně a vypráví příběh dvou andělů Damiela a Cassiela a cirkusové artistky Marion.
Nikdo mě nemá rád

Nikdo mě nemá rád

Adaptation

1959

Francouzský širokoúhlý film průbojného režiséra Francoise Truffauta Nikdo mne nemá rád (původní název Čtyřista ran), je jedním z charakteristických děl tzv. nové vlny francouzské kinematografie. Ukazuje bludný životní kruh třináctiletého pařížského chlapce. Truffaut používá na mnoha místech autobiografické metody a snad právě jí nabylo jeho dílo tak pronikavé sály a působivosti.
Breathless

Breathless

Author

1983

Americká noc

Americká noc

Screenplay

1973

Americká noc (1972), film ve filmu a film o filmu, je Truffautovým vyznáním lásky k vlastnímu řemeslu. S lehkou ironií s příslovečným francouzským šarmem jsou tu vykresleny poněkud spletité vztahy mezi herci se štábem, evokovány příhody z filmařského zákulisí, postižena vzrušující atmosféra natáčení, posedlost lidí, propadlých kouzlu celuloidového pásku. Truffaut nepopírá, že raději než hotové filmy má proces jejich vzniku, vytváření umělého světa. Ukázal jsem natáčení v poněkud luxusnějších podmínkách než v jakých obvykle pracuji (mimo 451° Fahrenheita, který vznikl v londýnském studiu). Většinou natáčím v reálu, tady jsem ukázal práci ve studiu, chtěl jsem udělat kompromis mezi Evropou a Amerikou a jestliže to Američanům připadá jako skromné natáčení, tak pro Francouze je tomu naopak.
Ukradené polibky

Ukradené polibky

Screenplay

1968

Antoine Doinel – věk 24 let. Odpykává si trest ve vojenském vězení. Po propuštění (a vyloučení z armády) se vydává za svou dívkou Christine a snaží se uspět v civilním životě. Zaměstnání, která Antoine především kvůli své nestálé povaze poměrně často mění (noční hlídač, soukromí detektiv, prodavač obuvi), jej ale vnitřně nenaplňují. Antoine je však již duševně dospělý muž, který svou povahu zná, tudíž si umí ze života vzít to lepší a netrápit se malichernostmi.
Jules a Jim

Jules a Jim

Adaptation

1962

Jemný milostný příběh, jehož hrdiny jsou dva přátelé, kteří se zamilují do jedné ženy. Dílko bez těžkopádné psychologické analýzy, s typicky francouzským espritem rozebírá otázku přátelství, lásky a problém, může-li žena milovat dva muže, spojené poutem přátelství a naopak. Film, jehož děj se odehrává v době kolem první světové války, se vyznačuje impresionistickou, pointilistickou atmosférou a lyrickým kouzlem exteriérových záběrů na širokém plátně. Originální režii pak doplňují výborné herecké výkony.
Střílejte na pianistu

Střílejte na pianistu

Dialogue

1960

Psychologicko-poetické drama o nesmělém pianistovi, jeho milostných tragédiích a fatálních kontaktech s podsvětím, vychází z tzv. černé série (autorem předlohy byl David Goodis), ale jsou tu roztroušeny i prvky komedie a hudebního filmu.(NFA)
L'Histoire d'Adèle H.

L'Histoire d'Adèle H.

Screenplay

1975

Žena od vedle

Žena od vedle

Producer

1981

Madame Jouve vypráví příběh Mathildy a Bernarda, který žil šťastně se svou ženou Arlette a jejich synem Thomasem. Jednoho dne se přestěhovala do sousedství dvojice Mathilde a Phillippe Bachardovi. Bernard a Mathilde prožili před lety vášnivý vztah...a ten znovu ožívá.
Láska na útěku

Láska na útěku

Screenplay

1979

Příběh jménem Antoine Doinel pokračuje… Nyní je třicátník a právě se rozvádí s Christine. Živý se jako korektor a je zamilovaný do prodavačky gramodesek Sabine. Colette, jeho dávná láska z mládí, v současné době právnička, právě čte Doinelův autobiografický román. Znovu se potkají… na nádraží… Běží snad život po spirále? (oficiální text distributora)
Poslední metro

Poslední metro

Dialogue

1980

Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hra má název Ztracená a Marion v hlavní roli sekunduje nenapravitelný sukničkář Bernard Granger, který přišel z jiného divadla. V kritickém období se divadlo více než kdy jindy stává obrazem života: každý něco předstírá, hraje svou roli a nikdo nemůže nikomu věřit... (Česká televize)