Gaston Modot

Pravidla hry vznikaly ve vypjatých chvílích novodobé evropské historie. Renoir psal scénář s Carlem Kochem v žáří 1938 po mnichovském diktátu, natáčení se časově shoduje s okupací Československa. Filmová adaptace komedie "Marianniny rozmary" od Alfreda de Musseta vypráví o složitých milostných vztazích mezi společenskou smetánkou i jejím služebnictvem. Přesto, že zápletka celého děje působí jako překombinovaná fraška, je snímek považován za to nejlepší, co ve své kariéře Renoir vytvořil, a je označován za zdařilou společenskou satiru. Ve filmu se odráží politická a duchovní atmosféra tehdejší Francie s takovou naléhavostí, že Renoirovo dílo bylo také označováno jako "zpráva o morální stavu francouzské společnosti." Děj sestává z drobných příhod, které se vzájemně proplétají a kombinují, z flirtování, nevěr a banálních vztahů. Když jedna z postav poruší pravidlo hry, dochází k tragédii.

Během první světové války se dva francouzští důstojníci dostanou do zajateckého tábora. Od první chvíle pomýlejí na útěk a jejich touha najde odezvu i u ostatních vězňů. Začnou budovat tajný odzemní východ. Osud je k nim ale nemilosrdný a zdá se, že jejich naděje budou zmařeny...

Tento unikátní film byl restaurován a digitalizován v úplné verzi a znovu uvádí na scénu velkolepou fresku z Bulváru zločinu. Hlavní hrdinové jsou inspirováni sku­tečnými postavami z divadelní a kriminální historie, pouze jejich milostná a soukromá dobrodružství jsou dílem autorovy představivosti. Marcel Carné vytvořil film ve stylu románů Victora Huga, který vypráví příběh o lásce a zločinu.

Film se skládá z řady těsně propojených vinět, z nichž ta nejtrvalejší popisuje příběh muže a ženy, kteří se vášnivě milují. Jejich pokusy o naplnění vášně jsou neustále mařeny jejich rodinami, církví i měšťanskou společností obecně.