Shithouse

Alex je první rok na vysoké a cítí se odtržený od všech kolem sebe, jako by ostatní měli ten „vysokoškolský život“ úplně srovnaný. Uzavírá se do sebe, málokomu důvěřuje a jeho tiché pozorování nového prostředí přetéká trapnými chvílemi a frustrací. Filme zachycuje tu izolaci bez přikrášlení, s humorem i bolestí, která je přirozená pro přechod k dospělosti.

Jedné noci se rozhodne udělat krok a zajít na legendární párty v domě nazývaném Shithouse. Tam potkává Maggie a mezi nimi vznikne nečekané pouto — upřímné, surové a chvílemi hrozně nepředvídatelné. Scény rozhovorů a společných chvil ukazují, jak málo stačí k tomu, aby se někdo otevřel; dialogy jsou autentické a herecké výkony přesvědčivé.

Následky té noci Alexovi nevyřeší všechno, ale nastartují u něj změnu vnímání sebe sama a okolí. Film se soustředí na křehkost, stydlivost a naléhavost touhy po porozumění, místo aby sázel na velké dramatické zvraty. Kamerou i scénářem podtrhuje, že dospívání je víc o malých, pravdivých okamžicích než o definitivních odpovědích.

Výsledek je jemně hořko-sladký, vtipný i dojemný, vhodný pro diváky, kteří ocení intimní indie snímek o hledání spojení. Shithouse zůstává blízkým portrétem mladého člověka, který se poprvé učí riskovat v mezilidských vztazích a možná tím najít sám sebe.